Fotopříběhy / Přechod Šumavy
23.06.2023 - 27.06.2023
Další výprava, na kterou jsem se vydal byl přechod Šumavy. Tentokrát jsem se přidal k partě ajťáků, které bych charakterizoval jako:
Všechny fotky, co tady uvidíte, jsou pořízené mobilem. Žádný další digitální foťák jsem sebou neměl. Pár fotek se povedlo na Flexaret, ale úspěšnost byla tak 10%. Nesl jsem ještě malý Lomo LC-A s barevným filmem, ale ten v době psaní není dofocený. Tak snad tam bude něco zajímavého.
Cílem prvního dne přechodu bylo vůbec na stezku z Pardubic dorazit.
No.. cesta vlakem ve stylu - co může, tak ujede a když už neujede, tak je nahrazeno autobusem - nám nakonec zabrala celý den.
Měli jsme štěstí. Narazili jsme na cestujícího, který se postaral o to, abychom se nenudili a celou cestu zpestřoval.
Z Tábora do Českého Krumlova stihnul vypít láhev tvrdého a měl potřebu sdělit světu všechno, co ho tíží.
Aby toho nebylo málo, tak nám zpříjemnil i oběd, kdy jsme se dozvěděli, jak se z ulice dostat až na vrhol, že jsme všichni češi a je jedno jestli fandíte Slavii nebo Ústí.
Ovšem pocit, že kdykoliv může přiletět půllitr na hlavu nebyl úplně příjemný.
A to teď píšu jenom o těch slušných věcech, ostatní zůstanou navždy v hlavách účastníků pochodu. :-D
Nakonec jsme stihli doběhnout jenom na první nocoviště pod Plešným jezerem, udělat si večeři a nechat se sežrat muškami.
Mušky nás neopustili ani po ránu druhého dne, takže balení mokrých plachet a stanu bylo celkem rychlé. Snídaně probíhala ve stylu - jednou rukou jím, druhou odháním mušky.
Tak jsme konečně vyrazili na stezku.
Počasí trochu připomínalo Mlžné hory a ikdyž na Třístoličníku nebyl doslova žádný výhled, tak jsem si tuhle část dost užil. Ono je to asi vidět i z fotek, které mají skvělou atmosféru.
Odpoledne se počasí zlepšilo a oběd nám dost zvednul náladu. Cesta na nocoviště Strážný byla sice ještě dlouhá, ale plná super přírody.
Na nocoviště jsme dorazili jako první, z čehož měl Tom dost velkou radost, hned vylezl na stůl začal se svlékat a umývat sprchou ve spreji.
Škoda, že další opozdilí nocležníci, o tuto parádu přišli.
Třetí den mi připadal jako procházka nějakým obrovským parkem a konečně jsme v opačném směru potkali další nadšené stezkaře, se kterými jsme se mohli pobavit a vzájemně se informovat, co nás ještě čeká. Po vydatném obědě a doplnění vody u úžasné výčepní jsme se vydali směrem k dalšímu nocovišti v Modravě. Cestou jsem se chtěl zastavit u pramene Vltavy. Byla to asi kilometrová zacházka a zas tak moc zajímavé to tam nebylo. Alespoň můžeme říct, že jsme tam byli. Navíc, každý kilometr se počítá. Hlavně, když sebou máte Jakuba, hlavního datového analytika pochodu, který vždy podává aktuální informace a ušlých kilometrech a očekávaném či zdolaném stoupání. Tento den jsme dali nejvíce kilometrů, proto se dost hodilo nocoviště hned u potoku s ledovou vodou, kde jsme se skoro všichni vykoupali.
Čtvrtý den jsme se vydali proti proudu Roklánského potoka. To ještě byla dobrá nálada a údolí mělo tu správnou šumavskou atmosféru. Se stále silnějším sluncem a strmější cestou nás smích přešel a lýtka začala tahat. Výšlap na Poledník byl pěkně dlouhý, ale odměnou byl super výhled, polívka a klobása. Po seběhnutí z Poledníku nás čekal ještě jeden výšlap na další, poslední nocoviště Hůrka, a proto jsme dost ocenili osvěžení v brodu Prášilského potoka. Ono ho teda nebylo potřeba brodit, hned vedle byl most, ale osvěžení a umytí nohou bylo super. Před nocováním jsme ještě dorazili k jezeru Laka, a pak už nás čekalo stavění přístěšků a gambling hra zvaná Prší.
Poslední den jsme během dopoledne dorazili do Železné rudy. Po gulášovce, kachně, pečeném vepřovém a svíčkové jsme se snažili přemístit blíže k vlakové zastávce. Do cesty nám ale přišla místní cukrárna. S pocitem skoro-plného žaludku a potřebou zakončit přechod Šumavy sladkou tečkou jsme si objednali zmrzlinový pohár. To bylo naposled ten den, kdy jsem měl pocit, že ještě můžu něco sníst.
Přechod Šumavy všem moc doporučuji. Přechod hor se bez lezení do kopců neobejde, je to nutné zlo. Odměnou jsou ale perfektní výhledy do krajiny a zážitky. Nocoviště jsou umístěné přibližně po 14 kilometrech a Johnny servis je vybavil svými mobilními záchody. Nerozdělávejte oheň a jde to i bez plynových vařičů. Každý den je možné se někde naobědvat, ale s doplněním vlastních zásob je to horší. Joo.. a vemte si hotovost.
Tak šťastnou cestu.