19.07. - 21.07.2022

Po vzoru výletu do Říma jsme s Ivčou i do Varšavy vyrazili vlakem, ovšem tentokrát ještě s lehčím batůžkem. Přece nebudeme tahat celý den těžké krosny nebo snad poslouchat řinčení koleček nepraktických kufrů. Jízdenky nakoupeny, ubytování zabookováno, takže už jen zbývalo povolat Toma na hlídání kocoura Sama, z čehož jsme byli po poslední zkušenosti lehce nervózní.

Po příjemné cestě vlakem, kterou teda lehce narušoval společensky unavený cestující, jsme dorazili do Varšavy a vyrazili směr ubytování. Cestou jsme procházeli přes Park Skaryszewski, kde na místním jezeře vyučovali jachting a prodávali nedobrou zmrzlinu.

Po chvilce googlení polské restaurace s polskou gastronomií i vizuálem jsem ještě vyrazili do města. Palác kultury a vědy nabízí skvělou vyhlídku na město, hlad jsme ještě úplně neměli, takže to vypadalo jako fajn nápad na vyplnění časového prostoru před večeří. Po půl hodině čekání na lístky a další půl hodině čekání ve frontě na výtah jsme už hladoví dorazili na vyhlídku. Stálo to za to! Hodina čekání ve frontě totiž zajistila, že slunce kleslo trochu níž a o to zajímavější byly výhledy.

O pirohy a palačinky se špenátem těžší jsme procházeli městem, až jsme narazili na ohromující představení polykačů ohně. Zřejmě mainstreamová zábava Varšavské mládeže.

Vstávání poslední den bylo kritické. Vůbec se nám nechtělo a z postele nás dostala jenom představa přepychové snídaně. Nakonec jsme vyrazili směrem na jih k jezírku se jménem Morskie Oko s nadějí, že půjde o zajímavý přírodní úkaz. Někdy se stává, že na nějakém místě je nejzajímavější jeho název, a to byl právě tento případ. Od zarostlého jezírka uprostřed sídliště jsme pokračovali do parku Lazienki, pozorovali veverky a lázeňské budovy. Vyčerpáni vedrem a se zmrzlinou v ruce jsme se natáhli na trávník a hodinku rozjímali. Po dlouhém vybírání a diskuzích, kterou světovou kuchyň k obědu ochutnáme jsme se vypravili do restaurace s názvem Česká, kde si mysleli, že Kofola je bez cukru. Zbývající čas do odjezdu vlaku jsme si znechutili návštěvou polských obchodů s oblečením. Abychom z konzumní společnosti rychle uprchli navštívili jsme na poslední chvíli výstavu pavouků, kde jsme se cítili mnohem lépe.

Spaní v starém německém lůžkovém voze s nefunkční klimatizací jsme s obtížemi zvládli. Výlet jsme zakončili s uvědoměním si, že čím více věcí není na výletě podle vašich představ, tím více si je užijete a získáte více zážitků, o kterých můžete vyprávět, a na které budete dlouho vzpomínat. Není potřeba vše plánovat do posledního detailu, je důležité nebát se a zkusit to.