12.11.2022

Tentokrát jsem se rozhodl vzít na víkendový výlet můj kinofilmový foťák Minolta X700. Focení na film si totiž tak nějak více užívám. Člověk se zpomalí a užije si každé cvaknutí foťáku. Zároveň si každý záběr pořádně rozmyslí a nemusí se pak doma probírat desítkami nebo i stovkami fotek.

V dnešní době mi připadá, že se každý za něčím žene, má spoustu úkolů a povinností, které nutně musí rychle vyřešit a jakmile je vyřeší, ihned se objeví nové. Navíc je běžné, že prostě všechny ty věci musíte vyřešit vy, protože žijete v představě, že to za vás nikdo neudělá a svět se zboří. To se mi stává docela často, ale snažím se to redukovat. Nakonec totiž zjišťuji, že dělám spoustu věcí, které vlastně nedávají smysl, jenom berou energii a čas, a zároveň zapomínám na ty opravdu důležité. Naštěstí mám ženu, která mi to vždy připomene (pozn. mé ženy). Z mého pohledu je takové chování docela běžné, jenom je potřeba si to uvědomovat, nastavit si priority a nepo…. se z toho.

Dalším problémem, se kterým se setkávám jsou předsudky a domněnky. Občas se pod vlivem pracovního stresu chovám tak, jak bych se jindy nechoval. A i když bych některé věci za normálních okolností řešil v klidu, tak se neudržím a reaguji v afektu. Vždy je potřeba si své jednání v klidu promyslet a zvážit všechny možnosti, jedině pak člověk může jednat bez předsudku a domněnek.

Focení na film je pro mě úžasným dobíjením baterek, relaxací a zklidněním. Než zmáčknu spoušť foťáku, vše si v klidu rozmyslím a necvakám nic nahodile, to se pak snažím přenést i do dalších situací, které zažívám. Takový postup lze samozřejmě přenést i do digitální fotky, ale bez tréninku s analogem je to o něco těžší. 🙂
Užijte si fotky.

Minolta X-700 | Fomapan 200